Jiddu Krishnamurti

1895 - 1986

Jiddu Krishnamurti
Jiddu Krishnamurti

Jiddu Krishnamurti se narodil v roce 1895 v jižní Indii ve městě Madanapalle chudé brahmánské rodině. Jeho otec Jiddu Narayaniah zastával skromnou funkci na finančním úřadě pod britskou správou. Matka Sanjivamma byla duchovně založená žena mírné a ušlechtilé povahy, zcela oddaná své rodině a uctívání boha Kršny. Den poté co se Krishnamurti narodil, nechala jeho rodina vypracovat horoskop, kde chlapci byla předpovězena velká budoucnost. Krishnamurti ve věku dvou let téměř podlehl malárii a stále trpěl jejími záchvaty, horečkami a krvácením z nosu. Byl tak často nucen zůstat doma, místo ve škole. Byl tak vnesen do duchovního prostředí, vytvořeného matkou. Společně vystupovali k malé svatyni na kopci, kde měli vize Kršny. Později označil Krishnamurti tyto vize jako výsledek podmíněnosti - kdyby se narodil jako křesťan, měl by vize Ježíše.

Dítě vyrostlo v jemnocitného šlechetného chlapce, který byl často nemocný malárií a měl potíže se školními úlohami. Nebyl schopen sledovat výuku, držet krok s ostatními a často byl učiteli zatracován. Dvacet let před Krishnamurtiho narozením vzniklo v Americe v duchu reakce na materialismus a moderní vědecký humanismus hnutí, nazvané theosofie. Jeho zakladatelkou byla ruská jasnovidka Helena Petrovna Blavatská. Teosofické učení bylo pro indické horní vrstvy přitažlivé. Umožňovalo jim skloubit jejich stále větší příslušnost k anglickému světu s jejich tradičními duchovními kořeny. V době Krishnamurtiho dětství teosofové intenzivně pátrali po Mesiáši, neboli podle Blavatské po Maitréjovi, což byl budoucí buddha, který se projeví v těle a Teosofická společnost se měla postarat o přípravu světa na tuto událost.

Jednoho dne upoutali v Adyaru chlapci (Krishna a jeho mladší bratr Nityananda) pozornost C.W. Leadbeatera, spolupracovníka A. Besantové v Theosofické společnosti. Leadbeater vycítil něco neobvyklého v mladém Krishnamurtim, což později popsal jako "auru beze stopy sobectví". Krishnamurti byl A. Besantové představen v listopadu 1909, která oba chlapce za necelý měsíc uvedla do Esoterické sekce, vnitřní skupiny Theosofické společnosti. Od této chvíle byl Krishnamurti připravován na roli Světového učitele. Chlapci se dostalo výchovy v nadreálném theosofickém stylu. Později byl poslán i se svým bratrem do Anglie, kde byl zasvěcen do aristokratického způsobu života. Nejlepší mozky tehdejší doby se snažili vzbudit u Krishny zájem o matematiku, historii nebo politickou teorii a tak jej připravit pro přijetí na Oxfordskou universitu. Všechno to však byli beznadějné snahy, jejich mladý student neměl absolutně na zkoušky hlavu. Zdálo se, že nic v jeho mysli nezapustí kořeny. Měl však dobrý sluch na jazyky a miloval poezii. Místo Oxfordu jej tedy čekala Paříž a studium francouzštiny a hudby. Krishnamurti byl muž s nenuceným chováním, spíše plachý, avšak i plný chlapeckého veselí. Pod tímto povrchem byl ovšem mladý pozorovatel lidstva, který se tázal na mnoho věcí. V té době v něm také pomalu vzrůstal odpor a kritika vůči úloze, která mu byla stanovena Teosofickou společností. V roce 1922 vyhledal útočiště v Ojai v Kalifornii, se suchým klimatem a klidnou atmosférou, ve které se Nitya mohl zotavovat (jehož zdraví se zhoršovalo v důsledku pokročilé tuberkolózy) a Krishnamurti studovat a meditovat.

V této době se začal u Krishnamurtiho objevovat zvláštní jev, který jeho bratr nazval "proces". Krishna se třásl po celém těle, omdléval, prožíval bolestivá muka, které byli střídány vizemi velké krásy a průzračné čistoty. Mluvil několika hlasy. Krishnamurti nebyl schopen vysvětlit co se s ním děje, ale jeho vlastní slova naznačují jaká to byla pro jeho vědomí transformace: * Byl zde člověk, který opravoval silnici. Ten člověk jsem byl já sám, byl jsem krumpáč, který držel; kámen který lámal, byl částí mne. Křehké stéblo trávy bylo mým nejvlastnějším bytím a strom vedle člověka, jsem byl já sám. Téměř jsem mohl myslet a cítit jako dělník, opravující silnici. Mohl jsem cítit vítr, jak proudí skrze strom, mohl jsem cítit malého mravence na stéblu trávy. Ptáci, prach a každý zvuk byly částí mne..Byl jsem ve všem, nebo spíše vše bylo ve mně - živé i neživé, hora i žížala, vše co dýchá.*

V listopadu 1925 Nitya ve svém boji s tuberkolózou podlehl a zemřel v Ojai. Nityova smrt předznamenala začátek Krishnamurtiho odvratu od teosofie. V roce 1927 napsal: " Když jsem před několika lety začal opravdu sám přemýšlet, shledal jsem, že revoltuji. Neuspokojovalo mne žádné učení, žádná autorita.

Krishnamurti začal jasně odbočovat od všeho, co tvořilo základ teosofického učení. Ve své vyzrálé filozofii, ve svých přednáškách, dialozích a psaném díle, nalezl mnoho způsobů jak probudit mysl svých posluchačů. V roce 1929 v táboře Řádu hvězdy v Holandsku učinil rozhodující krok - po prohlášení "Pravda je země bez cest" rozpustil i Řád hvězdy.

Zdůrazňoval, že pro duchovní život nemůže být žádná legitimní autorita: žádná písma, žádný guru, žádný rozhodčí duchovního pokroku, žádná hierarchie. Každá lidská bytost si musí svobodu nalézt jinak.

Dalších padesát šest let po rozpuštění Řádu hvězdy na východě cestoval Krishnamurti po mnoha místech světa a přednášel o svém pojetí života. Během těchto let byly založeny nadace, které sloužily k tomu, aby organizovaly jeho přednášky, publikovaly jeho díla, provozovaly školy a poskytovaly možnosti pro studium a meditaci. Všechny tyto školy jsou umístěny v nádherné krajině a zaměřují se na výchovu k lásce k přírodě, k zájmu o ostatní lidi a ke stálému prověřování postoje k životu. Začátkem ledna 1986 Krishnamurti naposledy přednášel v Indii a jeho zdravotní stav se počal rychle zhoršovat. Lékařská diagnóza stanovila rakovinu slinivky a jater. Na svoji žádost byl převezen do Ojai, chtěl umřít ve svém prostředí bez umělého prodlužování života. Nedlouho nato Krishnamurti umírá.